Změny očkovacího kalendáře pro děti
Od 1. ledna 2018 se zásadně mění nastavení českého očkovacího kalendáře, a to včetně počtu aplikovaných dávek a intervalů mezi nimi. Poslanecká sněmovna schválila dne 30. 6. 2017 novelu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, kde v části věnované hrazeným službám dochází ke změnám a k rozšíření úhrady vybraných očkování ze zdravotního pojištění.
Nově se zavádí úhrada očkování proti lidskému papilomaviru (HPV) také pro chlapce ve věku 13 let. Dívky mají tuto vakcinaci hrazenou již od roku 2012. Důvodem tohoto rozšíření dobrovolného plošného očkování chlapců je genderová vyváženost i rychlejší populační dopad v případě, že jsou obě pohlaví očkována souběžně. Další změny v očkování se týkají novorozených dětí i seniorů,
U očkování proti pneumokokovým onemocněním je možné nově uhradit také dvě dávky základního očkování pro kojence ve věku do sedmého měsíce věku dítěte. To ve své podstatě znamená přechod na očkování ve schématu 2+1.
Nově se zavádí úhrada očkování u vybraných, chronicky nemocných, rizikových skupin pacientů bez ohledu na věk. Jedná se o úhradu očkování proti invazivním meningokokovým onemocněním, pneumokokovým onemocněním, onemocněním vyvolaných Haemophilus influenzae typu b a proti chřipce u pacientů s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny, pacientů po autologní nebo allogenní transplantaci kmenových hemopoetických buněk, pacientů se závažným imunodeficitem nebo u pacientů po prodělané invazivní meningokokové nebo invazivní pneumokokové infekci.
Novinkou je také zavedení úhrady takové vakcíny proti pneumokokovým onemocněním u osob ve věku 65+, kterou schválí Ministerstvo zdravotnictví ČR na základě doporučení Národní imunizační komise (NIKO).
Další klíčovou změnou je novelizace vyhlášky č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem.
Základní očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typu b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B se nově provede v době od započatého devátého týdne po narození dítěte dvěma dávkami hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalu dvou měsíců mezi dávkami, a třetí dávkou podanou mezi jedenáctým a třináctým měsícem věku dítěte. Tímto opatřením je i zde realizováno schéma 2+1. U nedonošených dětí zůstává nadále v platnosti očkovací schéma 3+1.
Zásadní změnou je také stanovení horní hranice pro očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a posun druhé dávky. Základní očkování se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do osmnáctého měsíce věku dítěte. Podání druhé dávky očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se provede od dovršení pátého roku věku dítěte do dovršení šestého roku věku dítěte.